Začátek září je hektický a pak najednou jakoby ztichne. Vše je zaplacené, kroužky vyřešené, rozvrh se ustálil, děti se začali normálně učit.
A zhruba v téhle chvíli se dá poprvé rozumně zeptat: jak to vlastně jde?
Napište mi to klidně do komentářů, zajímá mě to. Ale hlavně si tu otázku položte doma. Protože první dva tři týdny jsou dost specifické a to, co vidíte teď, už bývá blíž realitě než to, co jste viděla prvního září.
Proč se to často zlomí až teď
Na začátku jede dítě na něčem, čemu se dá říkat palivo z nadšení.
Je školák. Má novou aktovku, nové pouzdro, nové boty na tělocvik. Všichni se ho ptají, jaké to je. Paní učitelka je na děti první týdny obzvlášť milá, moc se toho neučí, hodně si hrají nebo chodí ven. . Dítě to táhne na novotě a na hrdosti.
Jenže to palivo dojde. A dojde zhruba po dvou až třech týdnech.
Najednou je to prostě běžný provoz. Pořád stejná třída, pořád stejné sezení, pořád stejný budík. Přibude učiva, přibude povinností, ubude shovívavosti. A hlavně — dítě už má za sebou tolik dní, že se v něm začne kupit únava, kterou zatím nemělo kde vybít.
Tady se to většinou zlomí. Ne prvního září, ale kolem dvacátého.
A projeví se to různě. U někoho pláčem, u někoho vztekem, u někoho tím, že najednou nechce vstávat, ačkoli dva týdny vstával v pohodě. Pokud tohle zažíváte, není to krok zpátky. Je to úplně normální fáze, jen o ní nikdo dopředu moc nemluví.
Jak to zvládá každý typ
A tady se dostáváme k tomu, co mě na dětech pořád nepřestává fascinovat: každé to bere a zvládá úplně jinak. Vidím to doma i na školácích ve svém blízkém okolí.
🔥 Plamínek — dítě s velkou energií, které potřebuje být v pohybu.
Začátek zvládá skvěle. Je nadšený, hlásí se, je první u všeho. Zlom u něj nepřijde z toho, že by ho škola nebavila, ale z nehybnosti. Čtyřicet pět minut na židli je pro Plamínka fyzicky náročná disciplína, a když na ni spotřebuje veškerou energii, na učivo mu už nic nezbude.
V první třídě většinou děti poznámky neodstávají. Ale na třídních schůzkách si to můžete poslechnout, hodně se vrtí, o přestávkách běhá, je vidět, že má hodně energie. A tato informace jde většinou ruku v ruce s pochvalou za aktivitu. Bývá to tak trochu paradox.
☁️ Snílek — citlivé dítě, které prožívá všechno silněji než ostatní.
Ve škole bývá bezproblémový. Snílek se totiž celý den drží — snaží se, vydrží, nic neřekne. A doma to z něj spadne.
Tohle je nejčastější nedorozumění, které od maminek slýchám. Na třídních schůzkách slyší, že je všechno v pořádku, a doma mají odpoledne peklo. Není v tom rozpor. Dítě, které se celý den ovládalo, nemá v pět večer už z čeho brát — a vypustí to tam, kde je to bezpečné. Tedy u vás. Mimochodem je to kompliment, i když tak nevypadá.
🔍 Objevitel — zvídavé dítě, které potřebuje všemu rozumět.
Zlom u něj přijde ve chvíli, kdy začne opakování. Dokud se učí nové věci, jede naplno. Jakmile má popáté napsat to samé, zastaví se a zeptá se, proč to má dělat, když už to umí.
A z jeho pohledu je to oprávněná otázka. Objevitel se neučí kvůli známkám, ale kvůli tomu, že ho to zajímá. Když učivo dává smysl, jde daleko za zadání. Když nedává, přestane se snažit úplně.
⚓ Kotvička — klidné a stálé dítě, které potřebuje jistotu a rytmus.
Paradoxně to má na začátku nejtěžší a nikdo to nepozná. Kotvičce nevadí škola, vadí jí změna — a začátek školy je jedna obrovská změna. Nová budova, noví lidé, nový režim, jiná pravidla než ve školce.
Zvládne to. Jen jí to trvá déle než ostatním a celou tu dobu o tom neřekne ani slovo. Kotvička je dítě, které si nikdo nevšimne, protože nezlobí — a přitom může měsíce chodit do školy s knedlíkem v krku.
A co když je vaše dítě mezi dvěma typy?
To bývá nejčastější případ. Většina dětí není čistý typ, ale kombinace dvou.
Kombinace ale neznamená půl na půl. U většiny dětí jeden temperament převládá a druhý se ukazuje jen v určitých situacích.
A jestli chcete vědět, který u vás doma vede, dívejte se na unavené dítě. V klidu a v pohodě umí většina dětí obojí. Ale ve chvíli, kdy dojdou síly, dítě přestane hrát podle pravidel okolí a spadne do svého základního nastavení. To, co vyleze na povrch v šest večer po náročném dni, je ten temperament, který u něj skutečně převládá. Nebo ráno, když je shon a chaos při vypravování do školy.
Zkuste si sedm dní zapsat jednu jedinou větu denně: co dítě udělalo, když už bylo večer na dně. Nic víc. Po týdnu uvidíte vzorec, který jste do té doby neviděla, protože každý den zvlášť vypadá jako náhoda.
Co to celé nejvíc ovlivňuje
Než začnete cokoli řešit, projděte si tyhle čtyři věci. Za velkou částí zářijových potíží stojí právě ony a všechny se dají ovlivnit.
Spánek. Děti v první až třetí třídě potřebují devět až jedenáct hodin. Když má být v sedm vzhůru, musí usnout kolem půl deváté — ne jít do postele, ale usnout. Rozdíl bývá půl hodiny denně a za týden je z toho propast. Zkuste posunout večerku o dvacet minut na dva týdny. U velké části dětí to samo o sobě vyřeší, co jste považovala za povahu.
Jídlo. Oběd byl v půl dvanácté a teď jsou čtyři. Hodně z toho, co odpoledne vypadá jako vztek nebo drzost, je prostě hlad. A pokud se dítě ve školní jídelně nenají — což je v hlučném a uspěchaném prostředí běžné — přijde domů úplně vyčerpané. Dejte mu prostě jen najíst a pravděpodobně uvidíte změnu.
Hluk. Nejhorší nejsou hodiny, ale přestávky, jídelna a šatna. Dvacet dětí v malém prostoru je pro citlivější dítě ta nejtěžší část dne. Filtrování zvuků přitom spotřebovává kapacitu, která pak chybí na učení — takže dítě působí, že nedává pozor, a přitom se ze všech sil snaží u něčeho jiného.
Družina. Pro dítě to není "jdu si hrát", je to druhá směna. Po pěti hodinách sebeovládání přijdou další dvě tři hodiny v hluku, s jiným dospělým a bez pevné struktury. Pro spoustu dětí je družina těžší než vyučování. Když vám dítě řekne, že tam nechce, není to rozmazlenost — je to většinou docela přesný popis toho, jak se cítí.
Na co se ptát
A ještě jedna věc, která se hodí právě teď.
„Jaké to bylo ve škole?" je špatná otázka. Je moc velká, dítě neví, kde začít, tak řekne „dobrý". Představte si, že se vás někdo po osmi hodinách v práci zeptá „tak jaké to bylo" — taky byste odpověděla jedním slovem.
Zkuste místo toho něco konkrétního:
- Co bylo dneska nejlepší?
- Co tě bavilo?
- Co byla nuda?
- S kým jsi byl o velké přestávce?
- Rozesmál tě dneska někdo?
A ptejte se bokem, ne z očí do očí. Děti mluví líp, když u toho něco dělají: v autě, při vaření, večer po zhasnutí. Přímý rozhovor u stolu působí jako výslech a většině dětí je to dost nepříjemné.
Dám příklad u nás. Mám dceru, kombinace Snílka a Motýlka, ale s převahou Snílka. Často do toho zasahuje i kus Objevitele.
První týden se ráno do školy těšila. Byla to zábava, ráno vstávala. Když vyšla ze školy, moc toho ale neřekla. Taková ta klasika, že snědla oběd, i svačinu, místo tělocviku byly na hřišti. Děti jsou fajn. Má kamarádku Ester. Základní info, které jsem se dozvěděla.
Ale večer, když měla jít spát, začalo to z ní padat. Víš mami, co se dneska stalo? Jeden kluk po cestě z oběda se na mě otočil a řekl "co je vo*e". A jedna holčička při hodinách pořád chodí hrát na piano a mě to ruší.
Tady je potřeba zmínit, že dcera má kolektiv 15ti dětí a dvě asistentky pedagoga, bude pravděpodobně třetí. Je tam asi pět dětí se speciálními potřebami a to je v kolektivu 15ti dětí docela hodně.
A tak si doma povídáme o tom co je autismus a tak podobně.
Nyní ráno nechce vstávat a nechce do školy. Dopátraly jsem se toho, že jí nebaví prvouka. Mají totiž jinou paní učitelku a chodí do jiné třídy. Paní učitelka je přísnější než ta jejich a to je celý důvod toho proč nechce do školy.
Zas na druhou stranu po škole vypráví s kým byla na obědě, s kým se smála, co byla zábava, co mají za úkol, atd. Takže se sama od sebe rozmluvila, hlásí i úkoly a chce je dělat většinou hned po škole, volba je na ní, kdy je udělá. Ale je vidět, že ji sezení vyčerpává, protože cestou domů metrem neposedí, chce stát, nebo na sebe dělá obličeje ve dveřích a pořád se u toho hýbe. Po úkolech ideálně ven, aby se vyběhala, ale zároveň večer padá únavou a stává se zas daleko citlivější.
Je to takový každodenní koloběh. A ukazuje se ta pravá školní realita.
Jak je to u Vás? Stále je nadšení nebo už opadlo?
Zároveň se na mě hodně obracíte na sociálních sítích s řešením konkrétních situací u konkrétního temperamentu. Připravuji materiál, kde najdete všechny možné situace, jak se projevují u dítěte a jak je řešit. Bude k dispozici na webu, tak ho určitě neminete :)
A pokud stále nevíš jaký máš doma temperament, můžeš se podívat na ebook nebo kvíz. Oboje najdeš v sekci "zdarma pro vás".
Pevné nervy všem rodičům :)
