Co znamená připravit dítě na školu s respektem (a proč na tom záleží víc, než si myslíme)
„Připravit dítě na školu." Zní to jako úkol, který má jasný cíl – naučit, natrénovat, zvládnout. A většina rad, které kolem sebe slyšíte, jde přesně tímhle směrem: co má dítě umět, kolik toho má zvládnout, co dohnat.
Já to vnímám trochu jinak. Připravit dítě na školu s respektem neznamená nacpat do něj co nejvíc dovedností. Znamená to provázet ho do nové etapy tak, aby si u toho neztratilo důvěru v sebe – a v nás.
A v tom je velký rozdíl.
Respekt znamená vidět dítě takové, jaké je
Každé dítě jde do školy z jiného místa. Jedno se nemůže dočkat, druhé má strach. Jedno vydrží hodinu u stolu, druhé potřebuje skákat. Jedno si troufne na cokoliv, druhé potřebuje čas a jistotu.
Respektující příprava nezačíná otázkou „co dítě ještě neumí". Začíná otázkou „jaké moje dítě je a co potřebuje". Protože dítě, které tlačíme do formy, jež mu nesedí, se nepřipravuje – jen se učí, že takové, jaké je, nestačí.
Respekt znamená nedělat z přípravy závod
Žijeme v době, kdy se děti porovnávají dřív, než vůbec nastoupí do první třídy. Kdo umí víc písmen, kdo dřív čte, kdo už počítá do dvaceti. A rodič snadno propadne pocitu, že když jeho dítě „zaostává", něco zanedbal.
Jenže děti nejsou ve stejném bodě, protože nikdy nebyly stejné. Připravovat s respektem znamená přestat poměřovat a začít sledovat svoje dítě – jeho tempo, jeho posun, jeho radost z toho, že něco zvládlo.
Respekt znamená brát vážně i pocity
Nástup do školy je velká změna. Přináší nadšení, ale i obavy, únavu, zklamání. Respektující příprava neznamená dítě před těmito pocity chránit ani je zlehčovat („to nic není, to zvládneš"). Znamená být u toho. Dát najevo, že strach i radost jsou v pořádku a že na to dítě není samo.
Dítě, které ví, že jeho pocity někoho zajímají, vstupuje do školy s vnitřní jistotou, kterou mu žádný pracovní list nedá.
Respekt znamená připravovat sebe, nejen dítě
Tohle se moc neříká. Ale velká část přípravy na školu se vlastně odehrává v nás, rodičích. V tom, jak o škole mluvíme. Jestli ji podáváme jako dobrodružství, nebo jako hrozbu („tam tě naučí poslouchat"). Jestli na dítě přenášíme svoje vlastní obavy, nebo svůj klid.
Když jsme my v pohodě, dítě to cítí. A jde do školy s tím, že je to bezpečné místo, kam patří.
Připravit dítě na školu s respektem není složitější ani náročnější než „klasická" příprava. Je to jen jiný úhel pohledu – takový, kde dítě není projekt, který má splnit zadání, ale člověk, kterého provázíme.
A právě z téhle myšlenky vychází všechno, co tu najdete. Moje materiály jsou pro děti takové, jaké jsou. Najdete u mne obecné pracovní listy, ale. moje zaměření je primárně na sešity podle temperamentu dítěte. Protože když vyjdeme z jeho povahy, příprava na školu přestává být bojem – a stává se časem, na který budete oba rádi vzpomínat.
